Nemít dost peněz znamená uskromňovat se. Což je logická záležitost. Kdo nemá tolik peněz, kolik stojí vše pro něj potřebné, ten prostě nemůže všechno mít. Něco musí oželet, aby se vešel do svého rozpočtu. A pokud nechce takové škrty realizovat, může se třeba rozhodnout vzít si i půjčku. Díky které mu může zbývat na všechno, co je podle něj třeba si nakoupit a zaplatit.
Půjčka by tedy mohla být skvělé řešení finančních problémů. Poskytuje lidem přece finance, které jim scházejí, a tím činí aktuální život dokonalým nebo aspoň dokonalejším.
Jenže půjčky by byly takto ideální řešení, kdyby to nebyly jenom půjčky. Jenže ony to jenom půjčky jsou. A tak v jejich podobě sice někdo peníze získá, vždy ale jenom na určitou dobu. A pak musí takové finanční prostředky zase vrátit. A přihodit k nim i žádané úroky a poplatky. A to už znamená, že půjčka není naprosto dokonalým pomocníkem v nouzi. Je to jenom dočasná pomoc, a aby tato skutečně byla pomocí, měli by si půjčovat jenom ti, kdo si v budoucnu budou vydělávat tolik, aby splácení bez významnějších obtíží zvládli.
Každý, kdo chce půjčku, by si měl ujasnit, kolik si vydělává a kolik si bude vydělávat, a také jak je na tom s výdaji. A neměl by si brát půjčku, pokud panují pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Přičemž je lepší, když si tu takový člověk nechá i určitou rezervu, protože v dnešní době není vlastně vůbec jisté, budou-li něčí příjmy takové, jak to zrovna v dané chvíli vypadá. A každý by si měl také v duchu představit, co by dělal, kdyby ani přesto někdy splácet nedokázal. Protože na nedostatky v těchto záležitostech už doplatila spousta lidí.
A kdo si je jist, že se s půjčkou zvládne vypořádat, ten ať si ji klidně vezme. Ale raději jen pokud ji potřebuje na důležité záležitosti. Protože i když nebudou problémy se splácením, člověku se půjčené peníze minimálně o zaplacené úroky prodraží.