Pokud někdo využije něčích služeb, něco si od druhých koupí nebo půjčí, měl by dostát svým závazkům, a to ať už jsou tyto jakékoliv. A jestli toto někde platí bez výjimky, je to oblast financí.
Účty a platby se musí hradit tak, jak je sjednáno, ve financích nesmí být ‚holubník‘. A proto není ničím neobvyklým a nelogickým, že se vůči těm, kdo si své povinnosti neplní, vyvozují nejrůznější sankce. Mezi něž často patří i úrok z prodlení.
Úrok z prodlení je vlastně platbou, kterou je nutno uhradit věřiteli v případě, kdy dlužník nesplnil své povinnosti tak, jak tomu mělo být. Jakmile někdo z vlastní vůle zaviní nedodržení svých povinností, je nejednou povinen v této formě uhradit věřiteli škodu, již mu způsobil tím, že nemohl právoplatný vlastník finančních prostředků s těmito nakládat. Jde tedy vlastně o náhradu ceny peněz, a to bez ohledu na to, proč nebyl závazek splněn.
Takový úrok z prodlení počíná naskakovat v den, kdy mělo být splaceno to, co splaceno nebylo, a končí dnem, kdy bylo vše do posledního haléře uhrazeno.
Někdy se tento úrok uvádí přímo ve smlouvě, někdy pak vyplývá z právního předpisu a sestává z repo sazby plus dané procentní sazby. A v individuálních případech může být tento určen i soudem, a to v případě, že by byl jinak věřitel poškozen.
Pokud pak někdo dluží na daních, musí hradit úrok z prodlení za každý den prodlení od pátého pracovního dne po dni splatnosti, a to za každý den, po který není vše řádně vyrovnáno, včetně dne úhrady, maximálně však po dobu pěti let.
Jakkoliv se dlužníkům určitě podobné úroky z prodlení nelíbí, jsou tyto nezbytné a vlastně naprosto chvályhodné. Protože dávají věřitelům naději na to, že tito nebudou svévolí dlužníků tolik poškozováni. Protože jde o naprosto zasloužený trest. Jenž může být věřitelem odpuštěn, ale nemusí.
A pokud se to dlužníkovi nelíbí, měl by tento splácet řádně, a v případě platební neschopnosti usilovat o splátkový kalendář. Protože dělat tu ‚mrtvého brouka‘ je to nejhloupější, co lze učinit.