Pokud má člověk peníze, obvykle je neskladuje jen tak někde ve slamníku, nezakopává si je na zahradě nebo s nimi nenakládá jiným způsobem, nepoplatným už dnešní době. Pokud má někdo dnes peníze, přinejmenším si je ukládá někam na účet. Jistě, touto variantou využití volných finančních prostředků se určitě nezbohatne, ale každý má své jisté a ví aspoň to, že o tyto peníze nepřijde. Protože dnes už jsou podobné vklady pojištěné a jejich nevýhodou je jenom to, že je postupně požírá inflace.
Je tedy docela běžné, že míváme nějaký ten korunový účet. Jenže co když si někdo nějakým způsobem přijde k měně cizí, respektive tuto běžně používá ve svých obchodních transakcích? To má měnit ony cizí peníze na naši měnu a pak zase naopak a tratit na tom? To ne. To by byl nerozum. Daleko moudřejší je v podobných případech mít nějaký ten účet v cizí měně.
Na rozdíl od minulosti už je tu dnes docela solidní výběr možností. Už se nemusíme omezovat jenom na devizové či tuzexové konto, jak tomu bývalo za dob minula, kdy byly cizí peníze a manipulace s nimi vzácností. Dnes už se podobné účty vedené v cizích měnách nabízejí v celé řadě našich bank a je tu možnost zvolit si z celé řady nejrozmanitějších měn, naprosto běžných globálně uznávaných a konvertibilních stejně jako i relativně exotických.
A na takových účtech není vlastně nic až tak zvláštního, tyto jsou obdobně fungující jako účty v měně naší. To znamená, že jsou tu individuální úroky i poplatky, jež si stanovuje každá finanční instituce samostatně, že jsou tu i různé možnosti, jež takové konto svému uživateli nabízí. U některých podobných účtů jsou k dispozici platební karty, někde naopak, někde pak lze takovou kartou vybírat i různé měny, zatímco jinde jen měnu, v níž je účet veden, atd.
A proto je třeba zajímat se o konkrétní nabídky nabízených produktů, aby se zájemce rozhodl pro to správné. Protože znáte to. Není všechno zlato, co se třpytí.