Když se někdo rozhodne vzít si půjčku, má na výběr. Leccos je mu podsouváno různými reklamami a leccos se mu nabídne navíc poté, co se tento začne pídit po tom, co by mu mohlo přijít vhod. A protože jsme na tom coby národ prý po stránce finanční gramotnosti nevalně, rozhodně neuškodí charakterizovat si aspoň v krátkosti to, co která z nabídek obnáší. Protože to, co je nejvýhodnější, může být i nejhorší, a naopak. A kdo při výběru pochybí, mohl by nakonec i ronit hořké slzy.
Jsou tu třeba nabídky, které jsou ideální pro ty, kdo mají na zmíněné půjčení času dost a kdo jsou dostatečně bonitní. Když si o ně člověk zažádá, musí zpravidla dokládat své příjmy, čisté registry dlužníků, dobrou platební bilanci a morálku, zkrátka musí se před poskytovatelem půjčky ‚obnažit‘ a pak počkat, než je vše jím uvedené a doložené posouzeno dříve, než je rozhodnuto. Bývá obvyklé, že zde ne každý uspěje, ovšem kompenzací pro ty, kdo se dočkají kladného rozhodnutí, je skutečnost, že budou zřejmě méně přeplácet a že to zvládnou. Protože projdou právě proto, že mají všechny předpoklady pro zvládnutí, nevzbuzují obavy.
Opakem jsou pak nabídky, u nichž se toho neprokazuje ani zdaleka tolik a schvalovací proces je tudíž o mnoho rychlejší. Zde se dá logicky uspět daleko pravděpodobněji, protože se nad lecčím přimhouří oko a leccos zůstane klidně i zcela stranou zájmu. Skvělé, že? Ovšem něco za něco – úroky tu bývají zpravidla vyšší, mohou se objevovat i lecjaké nemalé poplatky či sankce, a to činí tyto nabídky méně atraktivními. Logicky, protože ona nedokonalejší kontrola znamená větší riziko, že nebude vše vráceno, že žadatel prostě neodhadne své schopnosti a ‚přestřelí‘. A pak už je pozdě litovat. Třeba ve chvíli, kdy se dlužník za podobnou půjčku zaručil svou nemovitostí, o niž může nakonec kvůli klidně i pouhé prkotině přijít.
Všechno má prostě svá plus a mínus. Půjčky nevyjímaje. A na to se nesmí zapomínat.