Jak se půjčují peníze?

PůjÄky by mÄ›ly být pro lidi radÄ›ji až tou poslední legální možností, jak se dostat k penÄ›zům. Logicky, protože nejen že se ten, kdo si půjÄuje, dostává do závislosti na tom, kdo mu půjÄil, a navrch žije na úkor své budoucnosti, která také nemusí být nijak ideální, ale navíc se to i prodražuje, protože se obvykle vrací víc penÄ›z, než kolik si takový ÄlovÄ›k půjÄí, a tím se vlastnÄ› jeho výdaje prodražují.
PůjÄky jsou tedy svým způsobem zlo. Ale souÄasnÄ› i dobro, protože jsou situace, kdy lidé svoji finanÄní situaci nezvládají a nebýt půjÄek, nevyžili by. A Å¡patnÄ› by to s nimi dopadlo.
Takže se nedá jednoznaÄnÄ› říci, zda je nebo není dobré si peníze půjÄovat. NÄ›kdy je to nÄ›co, co by se dít nemÄ›lo, ale jindy právÄ› naopak.
Pokud si ÄlovÄ›k půjÄuje na zvládnutí výdajů, jejichž nezaplacení by bylo následováno příliÅ¡ tvrdým postihem, budiž. To má logiku. StejnÄ› jako má logiku skuteÄnost, že si nÄ›kdo půjÄí na nÄ›co, co se mu v budoucnu vyplatí a úroky z takové půjÄky mu to vykompenzuje. Ale jinak…
Jinak by si lidé půjÄovat spíše nemÄ›li. ObzvláštÄ› jde-li o půjÄky na nÄ›co postradatelné nebo o půjÄky, které jsou natolik nároÄné na splácení, že hrozí riziko vytloukání klínu klínem a neschopnosti splácet. Protože takové půjÄky víc Å¡kodí, než pomáhají.
A když už si ÄlovÄ›k půjÄit musí? Pak by mÄ›l vzít v potaz vÅ¡e, co se k takovým půjÄkám váže. MÄ›l by být urÄitÄ› schopný splácet, aÅ¥ se dÄ›je, co se dÄ›je, a mÄ›l by pochopitelnÄ› usilovat o půjÄky dostupné, protože nedostane-li ÄlovÄ›k to, oÄ usiluje, je to zbyteÄnÄ› vynaložená snaha. A také by mÄ›la být taková pomoc ekonomicky dost výhodná a nejlépe nejvýhodnÄ›jší, aby se nepÅ™eplatilo víc, než je nutné.
Ale to není nic nového pod sluncem. O tom by mÄ›li vÄ›dÄ›t vÅ¡ichni. Ale dnes a dennÄ› zjiÅ¡Å¥ujeme, že mnozí tuto skuteÄnost ignorují. A pak se dostávají do problémů a jsou z toho celí Å¡patní. Ale mají to, co chtÄ›li.