Pokud chce člověk investovat, ale nemá dostatečný přehled na to, aby si z nabízejících se investičních nabídek vybral tu pravou, tu, která ho nezklame, respektive nemá tolik peněz, kolik by bylo na investování do jistého projektu žádoucí, sází nejednou raději na podílové fondy. Ty jsou totiž ideální alternativou investování do konkrétních příležitostí právě pro někoho takového.
Takové otevřené podílové fondy totiž vybírají od jednotlivých investorů peníze a za tyto jim vydávají podílové listy, jež představují určitý podíl na takovém fondu. Takové podílové listy se prodávají za cenu čistého obchodního jmění připadajícího na jeden podílový list, jež se v průběhu času mění, a tím majitel takových podílových listů vydělává nebo naopak.
Pokud je pak dosaženo zisku, může být tento reinvestován, tedy znovu investován, což zvyšuje hodnotu podílových listů, nebo může být vyplacen v podobě dividend a cena podílového listu pak zůstává identická s tou předchozí.
Takové podílové listy je možné zpětně prodat, avšak nejednou s poplatkem vypočteným z hodnoty takto prodávaných podílových listů. Likvidita, tedy rychlost, s jakou je možné za takové podílové listy získat hotovost, pak může buď odpovídat zákonem dané lhůtě, nebo může být závislá na situaci na trhu.
Podobné investice představují pochopitelně určitou míru rizika. A platí tu přímá úměrnost mezi investičním rizikem a ziskem, který se u konkrétní nabídky slibuje. Kdo tedy chce více vydělat, musí sázet na produkty, u nichž zároveň hrozí i největší nebezpečí ztráty, a naopak. A proto se někdy investuje do málo výnosných produktů, jež jsou pojištěny ze zákona, zatímco jindy se sází na něco nejistého, co může souviset dejme tomu s hospodářským vzestupem či poklesem, s některým z odvětví ekonomiky, úrokovými sazbami a kurzy měn a podobně.
A je na každém z nás, zda a co si vybere. Protože je každý svého štěstí strůjcem.