Půjčky nejsou zadarmo


Život vyžaduje od lidí i výdaje, které se musí platit, aby bylo vÅ¡echno takové, jaké to má být. A pokud na to lidé mají, není s tím žádný problém. Ale vÅ¡ichni víme, že ne vždycky peníze lidem staÄí. Z nejrůznÄ›jších důvodů jich může být nÄ›kdy tÅ™eba i zoufale málo, případnÄ› tyto nemusí být k dispozici vůbec. Jenže žít se musí, a když jsou tedy peníze potÅ™eba, musí se sehnat.
Lidé se tedy starají, aby na tom byli finanÄnÄ› pÅ™inejmenším obstojnÄ›.  VydÄ›lávají si na sebe, a když jim to nÄ›kdy nevyjde, berou si aspoň půjÄky. Což ale není jedno a totéž. Když si totiž lidé nÄ›jaké peníze vydÄ›lají, je to pro nÄ› jedinÄ› pozitivní skuteÄnost, zatímco když si je půjÄí, může to být dobré, ale také nemusí. Záleží totiž na tom, za jakých podmínek si kdo půjÄí a nakolik snadno nebo nesnadno se mu podaří takovou půjÄku i splatit. Pokud se mu ji vůbec podaří splatit.
PůjÄky se totiž nejen berou a využívají, ale také splácejí. A na to by nemÄ›l nikdo z tÄ›ch, kdo je využívají, zapomínat. Nejsou to dary, a proto by mÄ›l každý už na zaÄátku uvažování o půjÄce vÄ›dÄ›t i to, z Äeho takto získané peníze vrátí. A pokud neví, nemÄ›l by si zÅ™ejmÄ› radÄ›ji žádnou půjÄku brát. Protože pÅ™ijít si takto k penÄ›zům, které se vzápÄ›tí rozkutálejí, s tím, že až dojde na splácení, uvidí se, jak to dopadne, není dobré. To by mohlo také ÄlovÄ›ka, který si půjÄil, stáhnout ke dnu. A nikdo by nemÄ›l věřit, že ono už to nÄ›jak dopadne. Protože to sice dopadne, ale mnohdy také ne dobÅ™e.
A tak to chce nad půjÄkami pÅ™emýšlet a umÄ›t poÄítat. VÄ›dÄ›t, kolik se zaplatí v jednotlivých případech na úrocích, kolik na poplatcích, kolik na eventuálních sankcích v případÄ›, že by se nÄ›co zkomplikovalo… Protože jenom ti, kdo si to dobÅ™e spoÄítají a pak to zvládnou, mají jistotu, že pro nÄ› bude půjÄka, kterou si vezmou, prospěšná. Tedy taková, jaká by mÄ›la být.