Jak známo, obchoduje se nejen se spotřebním zbožím, tedy s tím, co se dá dostat dejme tomu v nějakém maloobchodním řetězci, ale i se surovinami, tedy komoditami. Obchodování s těmito se pak tradičně provozuje na nějakých těch burzách. A jak to tam může chodit, zná klidně i nejeden z našinců-laiků, třeba z americké komedie Záměna. I když to v reálu pochopitelně není žádná zábava, ale jen tvrdý obchod jako každý jiný.
S komoditami se obchoduje pochopitelně proto, aby se podařilo skloubit nabídku s poptávkou, tedy aby se našli dodavatelé pro odběratele a odběratelé pro dodavatele, a samozřejmě i proto, aby si prostředníci, kteří takové transakce realizují, přišli na své, tedy aby na tom něco vydělali.
Což ovšem pochopitelně není nic, co by automaticky zaručovalo dosahování zisku.
Obchodovat se tu dá například s využitím futures kontraktů, jež jsou prodávány vždy několik dní před samotným dnem dodání, a tak obchodník nemusí řešit, kde pořízené komodity uskladnit. Což je výhoda. Ovšem zároveň je právě v tomto i nevýhoda. Nikdy totiž není jasné, jaká bude dejme tomu úroda a jak se tato odrazí na obchodování s danou komoditou. Přijdou jakékoliv problémy a může být zle.
Jistější volbou je tedy spíše investování do komodit prostřednictvím ETC, tedy Exchange Traded Commodities, jež se zaměřují na jednotlivé komodity nebo komoditní indexy a tím se investoři mohou podílet na vývoji komodity, aniž by s touto obchodovali nebo ji dokonce reálně dodávali.
A využít se tu dají i podílové fondy, jež investují do širšího portfolia derivátů na komoditní indexy.
A tak mohou i našinci investovat do nejrůznějších komodit. S vidinou zisku, jenž se může, ale logicky také nemusí dostavit. Protože to chce určitě mít spolehlivé informace o situaci, aby se jeden nespálil, a ani ty nejsou stoprocentní zárukou zbohatnutí.